Historie naší bandy.

Jak jsme vlastně vznikli? Nikdy jsem nad tím nějak moc nepřemýšlel, ale teď ano a tak mě napadlo, že to sepíšu, abych zachytil svůj pohled. Možná se někde budu plést a možná vytvořím pár nepřesností. Tím spíš budu rád, když mě někdo opravíte. Napíšu to ze svého pohledu a tak to celé ponese takový „nádech“ subjektivity.

Psal se rok 2002 a byl to jistě krásný a úspěšný rok, neb si z něj pamatuju jen velice málo (ostatně já se svou pamětí bych tohle asi vůbec neměl psát, neb si stěží pamatuju, co jsem dělal ráno, natož před roky). Jedno ale vím jistě. Byl to právě tento rok, kdy jsem se náhodou potkal se svým dávným a dobrým kamarádem Tomem, se kterým jsem si vždy velice dobře rozuměl a ten neváhal a navrhnul, že bychom mohli zajít na pivko, pokecat a pobavit se co a jak. Slovo dalo slovo a tak jsme zašli na pivko a pokecali. Ale protože jsme s hrůzou zjistili, že jsme strašlivě ukecaní a jedno pivko nedává tolik prostoru, abychom si mohli říct vše, dohodli jsme se na dalším pivku a pak na dalším. Teď nemám na mysli, že bychom v jeden večer do sebe klopili pivo za pivem, ale spíše jsme se domluvili na dalším „setkání u pivka“.

Čas plynul a na jaře 2002 se Tom oženil. Vím to, protože jsem tam byl a jsem za to rád. Po Tomově svatbě (ne, že by před svatbou s náma nebyla, ale po svatbě to bylo častější) s náma na naše setkání ne-pravidelně začala chodit Dana. Pokračovala naše setkání u pivka. A tak více méně náhodně a nezávazně jsme se začali scházet. To byl podzim roku 2002. Tyto pivní seance byly velice zřídkakdy a byly víceméně dílem náhody a okamžiku. Občas s náma byla Dana, občas ne. Rok se překlopil do sympatického čísla 2003 a naše seance pokračovaly. Občas jsme na Rohu (v hospůdce) zahlédli bývalé spolužačky, pozdravili je, a dali si své pivko a povykládali. Čas utíkal jako splašený (prostě jsem měl mnohé další aktivity a tak si toho fakt moc nepamatuju – nebo spíš nechci pamatovat). Přišlo jaro a po něm léto.

Začalo léto 2003 a my se nadále vídali občas (jednou za 14 dní až měsíc) u pivka ve složení Dana, Tom a já. V té době jsme zavítali na místně pořádanou akci s krycím názvem „Letní noc“. Tam jsme se konečně dali znova dohromady s bývalými spolužačkami, které nešetřily zvědavostí na Tomovu ženu, která tehdy s námi nebyla, neb v té době byla coby vedoucí na táboře. A celkově začala být Dana velkou neznámou, neb díky jiným aktivitám se bohužel nemohla na akce, kde spolužačky byly (Martina a Denča), občas dostavit. Nicméně po jejím návratu jsme my tři byli na jiné místně pořádané akci, s krycím názvem diskotéka a na ní se konečně holky potkaly. Stále však občas na pivko jsme šli jen Dana, Tom a já. Netrvalo dlouho a listí opadalo ze stromů a přišel jeden sobotní večer 25.10.2003. Tom pořádal takovou malou soukromou oslavu na počest svých narozenin a tam ve složení Tom, Dana, tři známí (Libor, Pavel a Tomův spolužák Laďa) a já jsme oslavili Tomovo narození. Čas plynul a my tři se začali scházet víceméně pravidelně. Minimálně každých 14 dní jsme si na sebe našli čas, bavili se a bylo to fajn. Již koncem roku 2003 jsme navíc našli společnou notu s Martinou, kterou jsme občas v hospůdce zastihli, a ta se k nám docela ochotně přidala. Začal rok 2004 a my se začali scházet v počtu 4 lidí. Martina neváhala a občas přišla v doprovodu s Denčou. Já neváhal a začal chodit v doprovodu Zbyňka. Tito chodili nepravidelně a tak náš počet kolísal mezi čtyřmi až šesti. Postupem se však situace stabilizovala a Zbyněk i Denča začali chodit spíše pravidelně a stále.

Blížilo se jaro roku 2004 a už se nás pravidelně scházelo pět i šest. Na jaře roku 2004 k nám konečně dovedla Denča na představení i Martina, který do té doby byl pro nás ostatní asi stejná neznámá, jako pro Martinu a Denču byla neznámá Dana v létě 2003, a rázem nás počalo býti sedm, což je číslo krásný a šťastný a my začali hledat společný zájmy (kromě chození na pivo/víno).

Zjistili jsme, že jsme všichni sportovně nadaní v přemíře různorodých sportů a tak jsme začali pěstovat i drobné sporty, jako například a především Ping-pong. Jaro bylo v rozpuku a my si začali dávat kratší přestávky mezi tím co jsme se neviděli a tím co jsme se viděli. Scházeli jsme se v sobotu a ve středu a nacházeli společnou notu a zatímco ve středu jsme se sportovně vyžívali (odtud i název našich akcí – trénink), v sobotu jsme nacházeli relaxaci a uvolnění. Netrvalo dlouho a Tom přišel s návrhem, že by nebylo na škodu udělat si i druhý trénink a posunout jej na konec týdne. A tak jsme jednu krátkou chvíli pěstovali to, že jsme se viděli ve středu na tréninku, v pátek na tréninku a v sobotu jen tak u pivka. Tu a tam jsme se narychlo svolali i v neděli a pak byl týden opravdu „vytěžen“ beze zbytků.

Ovšem každý z nás musel naznat, že to leze do volného času a peněz a tak jsme sobotní seance u pivka vypustili a místo toho si prodloužili seance páteční. Dodnes vzpomínám, kterak jsme se dovedli mezi pátou a šestou hodinou sejít na rybníku, zahrát si pinec, pak se usadit na lavičky a do noci popíjet osvěžujícího lehce alkoholického moku s přáteli. Nebyla pak výjimka, když jsme se narychlo domluvili i na neděli a šli si v neděli odpoledne „zapinkat“.

Přišlo léto roku 2004 a byla to právě průkopnice Dana, jíž napadla společná oslava jejích narozenin. Bylo to zlomové datum před koncem července a my si užili první společnou oslavu narozenin. Čas pokročil a naše schůzky se stávaly pevnější a pravidelnější. Byli jsme ochotni a schopni podřídit jim svůj volný čas. Tak nějak jsme si užívali mládí a minimum závazků, užívali jsme si volné chvíle a bylo to fajn. V srpnu jsme pak podnikli naši první společnou dovolenou v Krkonoších, kterou většina z nás řadí mezi nejpovedenější dovolené vůbec.

V tuto dobu se stala ještě jedna zcela zásadní věc. Dana založila a nechala vzniknout deníšek naší bandy, kde jsou dodneška velice pečlivě a přehledně popisovány všechny zásadní akce a výlety, jimiž za ty léta naše banda prošla. A proč věc tak zásadní? Inu, kdyby Dana nezaložila deníšek (možno to nazvat i naší kronikou, svědkem našich akcí), zřejmě by nevznikly tyhle stránky. Původní myšlenka totiž byla, že stránky budou takovým mladším bráškou deníšku. Deníšek poctivě zaznamenává všechno, stránky pak vytváří pouze jakýsi náhled na akce zaznamenané deníškem. Zkrátka a dobře mezi stránkami a deníškem existuje jakési propojení a jen při znalosti obého je možné si vytvořit komplexní obraz o celé naší bandě.

Přišel podzim a další velkolepá oslava. Tom a já jsme dohromady oslavili rovnou padesátku a čas šel dál. Silvestra jsme oslavili sice v menším počtu, přesto bujaře a rozverně. Před tím i potom jsme tu a tam navštívili diskotéku a věnovali se všemu co nás bavilo.

Zima roku 2005 byla tuhá a plná sněhu. Jelikož bylo tak prima, naplánovali jsme si i pobyt na horách. Dana pracovně, ostatní rekreačně a výsledkem byla moc bezva akce na lyžích, kterou jsme si všichni náramně užili. To byl únor. Ještě před tím se stala jedna podstatná věc. Byl to právě únor 2005, který nám krom spousty sněhu přinesl i nového člena do naší bandy. Přesněji členku. Byla to Lucka, kterou jsme poznali na Ostatkové zábavě a která se přidala do našich řad.

Přišlo jaro roku 2005 a to pro nás znamenalo otevření volného pole působnosti a my se tak opět začali věnovat ping-pongu a nově i výletům po krásách naší vlasti. Začalo to již v březnu vítáním jara a odstartovalo to tak vlnu pohody a bezva chvil. Byl to ten stejný březen, kdy proběhla třetí bujará oslava narozenin – Martiny a Denisy. Byl to pak duben, kdy světlo světa spatřily naše stránky a my se tak stali akčními i na poli internetu, který jsme do té doby navštěvovali ať už z nutnosti, nebo zájmu. Byl to i duben, kdy proběhla další bujará oslava narozenin, tentokrát Zbyněk a Martin oslavili svoje působení mezi živými. Květen a červen pak kromě pinecu byl i ve znamení výletů a přinesl nám novou členku našeho sdružení. Byla to Vlaďka, oběť Zbyňkových vnad a kouzel jeho šarmu. Bylo nás devět.

Čas se nezastavil a přicházelo další léto. Léto příjemné a přívětivé, které krom páté bujaré oslavy – tentokrát Daniných narozenin, přineslo i druhou společnou dovolenou. Dovolenou na Slovensku a dovolenou příjemnou a plnou vzpomínek. Dovolená odešla, vlahé vzpomínky zůstaly a my se radovali z dalších výletů a dalších akcí, které stmelovaly naši bandu. Bylo to tuším (a teď mě opravte, jestli se pletu, neb můj druhý tip je jaro 2005 ač však taky mám pocit, že jsem úplně mimo mísu) i toto léto, které změnilo náš dosavadní systém tréninků a tréninky se ze středy přesunuly na úterý.

Prázdniny odešly a my zavítali do blízké vesničky – Rudky na tamní hodovou zábavu. Pro některé zážitek poučný a odstrašující, pro jiné příjemný. Nadešel však podzim s ním bujará oslava číslo šest. Opět v roli oslavenců Tom a já.

Přišla zima a nešetřila nás ni trošku. Nadělila nám sněhu, že nám z toho až dobře nebylo, ale my se jí nezalekli nic a ještě jsme odvážně vyrazili oslavit Silvestr na Vysočinu. Ne všichni bohužel, neb někteří se rozhodli pro jiné varianty, přesto počet pěti lidí (Dana, Tom, Vlaďka, Zbyněk, já) byl na takovou akci moc super a celá tahle akce dopadla moc dobře.

Bujaré oslavy číslo sedm se ujaly organizátorky a oslavenkyně Martina a Denča, které v počátku března roku 2006 uspořádaly další prima akci. Krátce po této akci (dva dny) nemohu nezmínit akci, na kterou já osobně vzpomínám rád. Byla to akce, při které jsme sbalili sebe a lyžařské náčiní a vyrazili do hor na jeden den na super lyžovačku v sestavě Tom, Dana, Zbyněk, Martina, Katka, Denča, Martin a já. Tenkrát nám to vyšlo vážně báječně, neb jsme trefili slevu, prázdniny a minimum lidí a tak se akce zvrtla v opravdu dobrou zábavu pro všechny zůčastněné.

Přišlo jaro 2006 a když konečně opadly poslední zbytky sněhu, vrhli jsme se se suverenitou sobě vlastní do dalších výletových akcí. Ty všechny ale v tento čas byly zastíněny plánovanou dovolenou v létě u moře. Ta se měla stát i jakousi symbolikou celého roku 2006. Aspoň já se toho pocitu nemůžu zbavit. Též tam proběhla oslava narozenin Lucky a Dany, kterou však do bujarých akcí nezapočítávám i přes fakt ukončení všem dobře známou akcí „koupání v bazénu“.

V létě 2006 přišla zaplacená, příjemná a uvolňující dovolená u moře v Bulharsku. Výborné plánování, a časování dalo téhle dovolené prima nádech pohody a relaxace. Po dovolené jsme se vrhli do víru všedních starostí a radostí. Naše ping-pongové tréninky už ztratily lesk a slávu, nahradily je však tréninky tenisové. Zřejmě na znamení jisté „dospělosti“, zaměnili jsme malé pálky za velké rakety.

Osmou bujarou oslavovací akci jsme pojali trošku netradičně a tak krom pití se na oslavě narozenin Toma a mě díky Daně i nemálo soutěžilo a hrálo a snad tyhle hrátky vyvrcholily tím, že jsme Silvestra roku 2006 oslavili ve stylu masek a taškařic v pohostinství Vlaďky a Zbyňka.

Přišel rok 2007 a s ním i další, zatím zřejmě i poslední člen naší bandy – David. Jakkoliv si to sám nepřipouští, bereme jej jako součást a tak nějak k nám patří, protože jeho Martina k nám rozhodně patří.

Přiznám se na tomhle místě, že musím uznat, že rok 2007 byl asi nejhektičtějším vůbec, neboť nejen že jsme si ani pinecu moc neužili, leč ani tenisu jsme tolik nedali . Rok 2007 uběhl jistým způsobem příšerně rychle a události v něm nezanechaly (konkrétně na mně) tak hlubokou stopu jako roky jiné.

Za zmínku však jistě stojí bujará akce číslo devět, kterou uspořádal Zbyněk, i akce číslo Deset, kdy Martin oslavil zakulacení svého mladistvého věku. Bujará akce číslo jedenáct i dvanáct mi zpětně nepřipadá tak bujará, neb si ji skoro nepamatuji, jen jistě vím, že oslavy narozeni Dany (jedenáct), Toma a mě (dvanáct) stály za to a byly velice příjemné.

Silvestr 2007 jsme pak strávili ve větším počtu kousek od naší rodné vísky, v Domašově a nyní máme rok 2008. Copak ten nám přinese? Věřím, že spoustu dobrého.