Toníkova dovolená

Den 5, Neděle

Můj deníčku. Na tohle probuzení dlouho nezapomenu. Chvilku mi trvalo, než jsem se probudil a další chvilku, než jsem si přehrál události předchozího večera. Sice jsem netušil, proč ležím nahý mezi dvěma cizíma holkama, ale věřil jsem, že se nic zlého nestalo. Cestou na snídani na mě šibalsky pomrkával recepční, ale já stále věřil, že se nic moc nestalo, dokud jsem však nepřišel na snídani. Takový aplaus jsem už dlouho nezažil. Stále jsem sice netušil co se vlastně stalo, ale začínal jsem si postupně uvědomovat, že to zřejmě ani nechci vědět a pro jistotu jsem si šel do bazénu zaplavat, abych se odreagoval. Plaval jsem dlouho a plaval bych dýl, ale byl jsem taktně upozorněn, že plácat se na souši vedle bazénu není moc velký plavecký výkon. Poděkoval jsem hodnému panu recepčnímu, který mě ještě navíc kamarádsky plácnul po zadku, i když jsem v hlavě marně vzpomínal, kdy někdo někoho kamarádsky plácnul po zadku, aniž by tím sledoval něco jiného. Ale to, že mě žádná taková situace nenapadla přece hned nemuselo znamenat, že by to tak nebylo. Děsí mě, že by to něco mělo znamenat, tudíž to nic znamenat nesmělo! Jenomže takové myšlenky nezapudíte tak snadno a tak jsem se těmito otázkami zaobíral celé dopoledne. A zřejmě by to tak bylo i nadále, neboť kdykoliv šel recepční „náhodou“ okolo, pořád pomrkával. Říkal jsem a namlouval si, že snad smítko spadlo mu do oka, ale jist jsem si tím ovšem nebyl. Chtěl jsem zahnat všechny pochyby a tak jsem rád uvítal nápad, že se odpoledne půjde na pláž a já nebudu muset pořád mávat na mrkajícího recepčního.

Vyrazili jsme moři vstříc a jak jsme tak kráčeli cestou necestou, měl jsem náhle takový svobodný a neohrožený pocit a byl jsem rozhodnut se poprat se vším, co by se mi mohlo postavit do cesty. Netrvalo to však moc dlouho, jelikož jedno projíždějící auto mělo docela svérázný názor na mou svobodnou promenádu silnicí. Když jsem se po chvilce vyhrabal z popelnic, kam jsem byl sražen, známí byli fuč. Řekl jsem si „To nic Toníku! Si velkey kluk, zvládneš to sám!“ A tak jsem zamířil známým směrem a putoval na pláž. Nebylo to tak těžké, leč na pláž jsem se nedostal. Šel jsem totiž okolo pouťových atrakcí a kolotočů a neodolal jsem a zavítal na jeden kolotoč, který se točil docela rychle už od pohledu a tak mě uchvátil a získal si mě, že když zastavil, hned jsem se hrnul k nástupu. Zarazilo mě pravda cestou, že se pode mnou ulomil schod a kus zábradlí zůstal mi v ruce, ale nenechal jsem si jej a vrátil jej obsluze kolotoče. Ten jej hodil na zem k několika podobným. Po chvilce tam hodil i jednu sedačku i s paní, se kterou se to utrhlo. Někoho by to asi odradilo, ne tak mě! Mě to naopak utvrdilo v přesvědčení, že zažiju dobrodružství a snad i nějaký ten adrenalin. Vlezl jsem do sedačky a posadil se na žvýkačku a pán se pokusil zajistit mě řetězem. Upadl. Tedy řetěz. Pravda ovšem, že i pán měl namále. Zeptal se mile dechem plným vodky, jestli mi to vadí a jestli si chci přesednout jinam. Vyhrála moje vrozená lenost a tak jsem zůstal zajištěn pouze žvýkačkou, na níž jsem se přilepil, protože jsem si dost dobře nedovedl představit, coby se tak asi mohlo stát. Zazněla siréna a lidé s panickou hrůzou v očích rozprchli se do bezpečnostní vzdálenosti od kolotoče, což bylo nějakých 800m. To už mě trošku zarazilo, ale stále jsem si nepřipouštěl jakékoliv nebezpečí, navíc na nějaké úvahy již bylo pozdě. Kolotoč se dal do pohybu. Nejprve se docela pomalu zvedal a točil. Dělal opravdu důsledně tu pomalost v rozjezdu a tak se stalo, že jeden klučina zmateně vystoupil, aby si před začátkem ještě odskočil. Smůla byla, že byl zrovna nemálo vysoko, ale možná to přežil, protože krysy dole to spíš vyděsilo, než že by se k němu hrnuly vidouc čerstvou potravu. A mezitím kolotoč začal nabírat na rychlosti. Všiml jsem si, že pán, který kolotoč ovládal usnul na rychlostní páce a tak to vypadalo na nepřetržité zrychlování. Čas příjemně utíkal a rychlost už začínala být docela veselá. Jedné paní to vzalo příčesek a jednomu pánovi manželku i se psem. Ještě dlouho po tom bylo slyšet jeho výskot a radost. Mně to zatím vzalo jen jednu z peněženek, ale už jsem tak nějak začínal tušit, že u toho to neskončí. Začal jsem marně hledat něco, čeho bych se chytil, abych nevypadnul. Začal jsem mírně litovat, že jsem si na začátku nepřesedl, jelikož žvýkačka pomalu přestávala plnit svou bezpečnostní funkci a přestávala mě držet. Jeden pán se chytil okolo letícího sloupu, ovšem nedobrovolně. Já začal trošku trnout hrůzou, jelikož jsem si všiml, že se začíná uvolňovat zavěšení mojí gondoly. Než jsem stačil říct „Toník“, už jsem letěl vzduchem, což ve finále a v porovnání s ostatními bylo nakonec asi to nejlepší. Jak totiž dopadl zbytek se už asi nikdy nedozvím. Zaparkoval jsem se svou gondolí na střeše jedné restaurace a musel jsem pochválit obsluhu. Tak rychle přinesený účet jsem již dlouho nezažil. Zaplatil jsem cestu vzduchem, vyhlídkový let, parkovné a kuvert, nechal tringelt a porozhlédnul se po cestě zpět na hotel, jelikož na pláž se mi mezitím přestalo chtít, nehledíc na fakt, že mě nějak ruka odmítala od toho přistání poslušnost.

Došel jsem na hotel a pochopil, že tomuto dni nemá být dobrý konec. Na pokoji jsem našel recepčního ve spodním prádle svůdně na mě pokukujícího. V zápětí za mnou však došly holky a ku údivu recepčního se ke mně obě přivinuly, až mě samotného to trošku vyděsilo, což pak teprve recepčního a ten ač nerad a docela neochotně zvednul se a odešel. Od té doby jsem jej neviděl a mezi místními se proslýchalo cosi o sebevraždě z nešťastné lásky. Tak nevím.

Toho dne se už prakticky nic extra nestalo, když nepočítám přistání ufa u bazénu, ale o tom už napsal dost místní tisk a já nemám chuť jej citovat, či opakovat. Cítil jsem se poněkud divně a už mě nebavilo snášet okolní pohledy, tak jsem se obléknul a šel jsem spát. Dlouho jsem ale nespal, protože do mě někdo laskavě kopnul, prý že nemám spát na chodbě, ale že mám jít na pokoj. A tak jsem tak učinil a ukončil tak prima den a týden.

Pozn. Autora: Všechny osoby i místa jsou smyšlená a jako taková tedy nemají reálný podklad a proto jakákoliv podobnost je záměr a úmysl, který není omylem, ale přesnou kopií toho, jak to má být a pokud se v nějaké situaci poznáte, pak vězte, že jste to právě vy v té nejhorší možné podobě, jak jsem vás mohl vylíčit!