Toníkova dovolená

Den 4, Sobota

Tenhle víkend milý deníčku začal docela radostně a zvesela. Dnes mi nejen že neutekla snídaně, ale konečně jsem našel na stole u snídaně správnou konvičku a přestal si nalévat asfalt, který si tam ohřívali místní pokrývači, ačkoli kamarádi tak přišli o zdroj zábavy a já o zdroj dehtu. Dnes byl slavnostní den, neboť dvě holky, Diana a Simona, se rozhodly oslavit společně své narozeniny. Od rána jsem tedy chodil slavnostně oděn a málokdo by poznal, že můj hubertus a sněhule pamatují dobu dávno zašlou. Když jsem si v poledne u bazénu naměřil tělesnou teplotu už solidních 48°C, řekl jsem si, že všechno v pořádku zřejmě nebude a rozhodl jsem se odhalit své tělo a vystavit jej slunečním paprskům. Slunce dnes peklo docela vydatně a já, i přes vrstvu ochranného krému s faktorem 180, do nějž jsem si namočil palec, jsem se spálil do deseti minut. „Nu což“, prohodil jsem sám pro sebe hravě a šel si dát první pomoc v podobě zakoupené zmrzliny. Taky mě u toho nakupování zmrzliny napadlo, že bych mohl Dianě a Simoně koupit dárek a tak jsem se od bazénu nenápadně vytratil do sexshopu a optal se, kde tu mají věci, které dovedou vzrušit každou ženu. Paní se na mě koukla skrze dva otočené popelníky, jenž jsem omylem na chvilku považoval za brýle a bez váhání mně poradila a já tak mířil na konec města do prodejny Mercedesu. Tam jsem zopakoval své přání, že bych si přál uspokojit tužby dvou holek. Pán mi bez mrknutí skleněného oka ihned nabídnul dva modely. Slušně jsem ho slovy „To si strč ...“ odbyl a zeptal se na auta. Po chvilce rozmýšlení jsem zakoupil dva kabriolety, žluté a červené barvy a k tomu jsem přibral balíček tabáku. Později jsem toho tabáku litoval, ale v první chvíli se mi to jevilo jako dobrý nápad.

Šel jsem zpět na hotel a liboval si, jak jsem s tím vším zase vydupal. Po návratu jsem zjistil, že Veronika s Prokopem odešli za Martinem s Lenkou na pláž a já se proto na chvilku rozplakal, že mě nevzali sebou, ale Robert mě utišil výborným pečeným králíkem, jenž mi silně připomínal zdejšího psa, kterého jsem od první snídaně už neviděl. Slušně jsem poděkoval a šel přemýslet u jídla. Nevydrželo mi to ovšem na moc dlouho a tak jsem se brzy připojil k bazení siestě. Prokop s Veronikou se vrátili k večeru a svěřili se, že nám všem zamluvili stůl. Dost dobře jsem nechápal proč, ale pochopení přišlo v okamžiku kdy jsme dorazili do centra města. Tolik lidí jsem nikdy neviděl, dokonce ani na povinné oslavě Kim Čon Ilových narozenin. Lidi byli prostě všude. Chtěl jsem kupříkladu vyhodit slupku od banánu, ale prostě jsem neměl kam. Otevřel jsem popelnici a tam se krčili tři bezdomovci. Prostě spousta lidí, kamkoliv se člověk podíval, u stolů, na stolech, pod stoly, prostě fakt všude. Rezervace na našem stole fakt byla, jen nám dalo dost práce přesvědčit pinglici, že je to náš stůl, ale peníze a násilí opět oslavily svůj malý úspěch a my si v počtu sedm lidí úspěšně sedli ke stolu pro deset. Objednávali jsme jídlo a pití a já se cítil jako český turista v Bulharsku. No jo deníčku, máš pravdu, to jsem vlastně byl, ale stejně to byl príma pocit, když jsme dojedli humry a langusty a krevety s kaviárem a řádně jsme se vyzvraceli. Zaplatili jsme skromnou částku, slušně poděkovali a zmizeli. Já doslova. Spadl jsem do otevřeného kanálu, který na mě zřejmě čekal. A opět doslova, protože když jsem tam spadl, hned se za mnou zavřelo víko. Absolvoval jsem docela dlouhou a nechutnou cestu podzemím, na jejímž konci nebylo nic méně překvapivého, než vyústění do moře. Moje sportovní oblečení značky „NUKE“ se už dávno nedalo nazývat bílé a i značkou to nyní připomínalo spíše „RE: BOOK“. V takto zbědovaném stavu jsem se vrátil na hotel a to právě včas zrovna, když se ostatní chystali gratulovat holkám k jejich výročí. Byl jsem vyhozen z fronty gratulantů se slovy, že jsem prase a jiný dobytek a že se mám dát nejdřív do pořádku. Poslechl jsem, neboť jsem se vlastně hnusil sám sobě. Solvina a aceton udělali své a já se po hodině úporného drhnutí mohl opět směle hlásit k homo-sapiens. Šel jsem na druhý pokus gratulovat, ale se svým dárkem cítil jsem se vedle drahých parfémů a kvalitních žvýkaček, poněkud trapně. A taky ty reakce! Simona dárek přijala s nadšením a jen prohlásila, že doufá, že to není Mercedes , anžto ten nesnáší a Diana prohlásila, že jen doufá, že to není kabriolet, protože ty k smrti nenávidí. Vypadal jsem asi trošku přepadle, protože mě strčili na záchod, zavřeli a zamčeli dveře. Řekl jsem si, že to bude jistě nějaká nová hra a tak jsem trpělivě čekal, až budu vypuštěn. Stalo se tak hnedle o půlnoci v době, kdy už zábava téměř končila. Všichni na sebe chvilku spiklenecky pomrkávali a pak se dohodli, že se půjdem koupat do bazénu a nahatí. Byl jsem za, ač zcela střízliv, ale za. S tou střízlivostí měl být taky konec, jelikož mi dali milí kamarádi exnout láhev osmdesáti procentního absintu. Zvládl jsem to na dva hlty a mohlo se jít.

Došli jsme k bazénu a začli se ostýchat. Po chvilce padly zábrany a já, nahý, jsem skočil do bazénu. Tu náhle se v rukou mých známých objevily fotoaparáty a kamery a já si všiml, že jsem tu jediný nudista. Nu což. Chtěl jsem se blýsknout a ukázat jim, jaký jsem chlapák, ale nic jsem nenašel. A když nepomohlo ani obligátní „Vylez srabe, jdeme jenom čurat“ ani přesvědčování a sliby, chtěl jsem přistoupit k násilí, ale naštěstí jsem se včas zarazil. Ostatní to celé viditelně znechutilo a odradilo a chtěli jít zpět do hotelu, jenže v ten okamžik se projevil můj důvtip a střízlivost, jelikož jsem při svlékání nepozorovaně oblečení ostatních důmyslně spoutal mezi sebou. Nyní jsem jen doplaval ke břehu a vzal nachystanou nitku, jež spolehlivě plnila funkci jakéhosi „spínače“. Ze široka jsem se na všechny usmál a mile zatáhnul za nitku. Past fungovala výtečně! Ze všech v jednom momentě spadlo oblečení a všichni předemnou náhle stáli nazí. Samozřejmě, že jejich obranný reflex byl v tu chvíli naprosto přirozený a spontální. Okamžitě všichni naskákali do vody a Robert s Prokopem šli po mně s jasným cílem pomsty. Začal jsem prchat a plaval jsem tak rychle, co můj čuba styl dovoloval. Vrtěl jsem se jako kybernetická myška a rychle obkružoval bazén, jenže holky nechtěly zůstat pozadu a tak cudně a v rojnici postupovaly proti mně a zaslechl jsem špitnutí, že si se mnou pohrají. Trošku jsem byl v očekávání, co že to bude za príma hru a hlavou se mi míhaly milostné představy plné vášně. Divný lesk v očích holek mě však trošku děsil a když mi na rameno položil ruku Prokop a řekl (ač po krk ve vodě) suše: „Zahrajeme si hru, kde zvítězí ten, první potopí Toníka“. To se mi moc nelíbilo, i když ostatní nadšeně souhlasili a já měl hned několik námitek, jenže nějak na ně nebyl brán zřetel. Začalo mi být trošku úzko, když tu náhle ze tmy bliknul blesk a nějaká silueta zmizela ve tmě s tlumených smíchem a brblala si něco o novinách a senzaci. To samozřejmě nemohl nechal Prokop a Robert jen tak a tudíž vyskočili z bazénu, decentně se oblékli a utíkali za siluetou. Holky, řka že se mnou nahé v bazénu nezůstanou, horentně vylezly z bazénu a utíkaly pryč. Já s krásným zážitkem, kterak jsem byl s takovýma pěknýma holkama sám v bazénu jsem se ještě chvilku rochnil ve vodě a pak se rozhodl jít také zpět na hotel spinkat. Trošku mě zaskočilo, že jsem vylezl ven a nikde jsem neviděl své oblečení, i když jsem byl skálopevně přesvědčen o místu odložení. Chvilku jsem hledal na souši, chvilku ve vodě, ale jelikož jsem nalézti nemohl, usoudil jsem, že mi šaty již někdo ochotně vzal. Šel jsem jen tedy nahý zpět a cestou si přál, abych nikoho nepotkal a i proto jsem raději přidal do kroku. Doběhl jsem ke dveřím recepce a tam na mě začla působit síla absintu, otevřel jsem dveře na recepci, zavrávoral a padl na zem a v tu chvíli jsem usnul hlubokým spánkem spravedlivých a nevěděl jsem o sobě.

Pozn. Autora: Všechny osoby i místa jsou smyšlená a jako taková tedy nemají reálný podklad a proto jakákoliv podobnost je záměr a úmysl, který není omylem, ale přesnou kopií toho, jak to má být a pokud se v nějaké situaci poznáte, pak vězte, že jste to právě vy v té nejhorší možné podobě, jak jsem vás mohl vylíčit!