Jak jsem stahoval Micosoft Virtual server

Jednoho krásného dne jsem se rozhodl vyzkoušet nové a skvělé Windows Vista … schválně jestli řeknu wov. Anžto najít v práci plonkovní počítač není úkol lehký, zvítězila varinata instalace ve virtuálním prostředí. A ač nedávno vyševší verze 6 produktu VMWare chlubí se podporou Windows Vista jak jako hostitelský operační systém, tak hostovaný, ze zkušeností širokých mas na internetového lidstva padla volba na Microsoft Virtual Server z důvodu fuknčnosti grafického rozhraní Aero.

Produkt Microsoft Virtual Server je k dispozici zdrama, výměnou za registraci v mikrosoftím systému Microsoft Live ID. Proklikal jsem se tady na stránku virtual servru a protože jsem měl pocit že už jsem jednou registraci absolvoval, směle jsem se zkusil přihlásit. Samozřejmě následovalo upozornění že email nebo heslo je nesprávný, zkusil sem dvě standartní hesla která používám. Když se nezadařilo, využil sem odkaz forgot password. Jeden by čekal že na mejl dojde zapomenuté heslo ... ne tak u microsoftu. Došel mejl s linkem na tři řádky, inu což. Klikl jsem. Předem nutno podotknout že https://accountservices.passport.net je veeeeliiiceeeee líííínááááá strááááááááááááááánkaaaaaaa.

Po minutě mi vyskočil formulář že mám potvrdit svou identitu zadáním emailové adresy. No proč ne. Po další chvíli se objevil jiný formulář, který (nevím už pod jakou záminkou) chtěl opět emailovou adresu, tentokráte doplněnou slušivou captchou (vymožeností captchi od m$ je že si ju člověk může nechat aj vyspellovat). Poté následoval formulář, kde na mě konečně nekoukalo políčko pro vyplnění emailové adresy ale pouze tlačítko send odesílající email pro změnu hesla. Kua že by smyčka?

Po obdržení emailu, který se lišil pouze crcem požadavku v třířádkovém odkazu, jeho nakliknutí a minutovém čekání se na mě zasmál starý známý, lačnící po mé emailové adrese. Opět jsem ho (po kolikáté už?) uspokojil. Odměnou mi bylo nikoliv jak by možná někteří škarohlídi tipovali další neuspokojený formulář toužící po emailu doplněném captchou, ale ..... tradá .... formulář pro změnu hesla. S rozsvěcujícím úsměvem na tváři teda zadávám své standartní heslo, potvrzuji heslo a s vědomím že heslo je příliš slabé klikám na submit.

Tady by náš příběh mohl skončit.

Ale kdeže.

Úsměv opět pohasíná. Pan malý a měkký mě přátelsky upozorní že nové heslo se musí lišit od starého. S pocitem naprostého tupana, který se prostě uklepl v hesle a celé martirium absolvoval zbytečně, tedy otevírám nové okno (tentokrát pro jistotu internet exploreru, co když chyba byla ve firefoxu) a zkouším se přihlásit pod svým původním heslem.

Ale kdeže.

Uklidněn že ta píča tentokrát nejsu já se vracím ke změně hesla a zadávám unikátní heslo picakundamrdka. Slabé heslo je po potvrzení přijato. Jsem ujištěn že heslo bylo změněno a jsem přesměrován na přihlašovací stránku. Zde (po třicáté sedmé) vypisuji emailovou adresu a nové heslo a v domění "že se přece už nemůže nic stát" tisknu enter a otevírá se přede mnou rozkvetlá zahrada světa live.com ...

Ale kdeže ... emailová adresa nebo heslo není správné.

Zatracuji tedy heslo "picakundamrdka" a zkusmo testuji své původní heslo. Heslo bylo přijato.

Bohužel místo vytoužené možnosti stáhnutí virtual serveru na mě bafá další výzva ke změně hesla. Kua že by smyčka? Měním tedy heslo na úplně jiné než předchozí dvě, potvrzuji, jsem přesměrován, přihlašuji, nefunguji. Zavírám všechno okna exploreru, otevírám nové a proklikávám se na stránky virtual serveru. S tikem v oku klikám na tlačítko download vedle něhož se mi posmívá upozornění, že ke stažení tohoto obsahu je zapotřebí registrace. Chvíle napětí .... a co to? Žádný přihlašovací formulář, žádná spellovací captcha, ba co víc, ani žádná výzva ke změně hesla, ale ... dotazník k produktu virtual server. Vyplňuji tedy kolik máme ve fabrice počítačů, jaké systémy na nich běží a k jakému účelu budu používat virtual server. Odesílám formulář a usmívá se na mě produktová stránka virtual servru. Háááásky, jak by řekl s falešným sobem v podpaží pan Čtvrtníček.

V zeleném proužku mi děkují za registraci a doplňují klikatelnou informaci že soubory ke stažení se nacházejí dole. S přes zuby proceděným "není zač vy zmrdi" klikám a koukám co že za soubory si to můžu stáhnout. Relnotes.htm, 78 kB. Nechcu. X1150412bdy.pdf, 1.8 MB. Nechcu, kurva. Nechcu. Vedle nich září gigantická tlačítka download a dál už nic. Vracím se na začátek stránky a ověřuji že se opravdu jedná o stránku Virtual Server 2005 R2 - Enterprise Edition. No fakt jo. Pročítám stránku postupně a v sekci instrukce nacházím drobné odkazy. Po kliknutí na 32-bit x86 executable se konečně otevírá stahovací okno, které je takovou pěknou tečkou za tím naším příběhem.

Pokračování příště aneb instalace Windows Vista.

Prožil a sepsal: Zbyněk