Mrkefní telenovela. Část 1607824/1607824

Blízko broskvoně na jedné z mnoha křižovatek na záhoně se právě schylovalo k neštěstí, ale nikdo to nevěděl. Nikdo to vědět nemohl. Nikdo z těch co tam byli ještě nečetl tuhle kapitolu, takže to nikdo vědět prostě nemohl. Maminka Fazolková zrovna vedla svých dvanáct dětí do školky, nejstarší fazolka Pepík zpíval ostatním do rytmu „Kam Fazolky kam jdete“ a všichni působili krásným a spořádaným dojmem prima rodinky.

Nikdo netušil, že o pár záhonů výš se utrhl meloun, najel na cestičku a začal se valit směrem dolů ke křižovatce u Broskvoně. Meloun sám to netušil, takže se nemohl zastavit. Prostě spal a tak se valil cestičkou dolů a bez kontroly nabíral rychlost.

Na semaforu právě naskočila zelená a fazolky začaly přecházet přes cestu a přesně v okamžiku, kdy začaly notovat „nás nic a nikdo nepřekvapí, my jsme fazolky nejlepší“ – je převálcoval meloun. Bylo to strašné. Byly tu, zpívaly si a najednou – ticho. Tak příšerné ticho. Všichni přihlížející náhle oněměli a tiše pozorovali tu hrůzu. Smích a píseň fazolek náhle byla utnuta a náhle to příšerné ticho. Do té celé hrůzné scenérie se náhle ozval strašný křik. Maminka fazolka si uvědomila celou hrůznost toho, co se jí právě odehrálo za zády a spustila příšerný, srdcervoucí ryk. Chtělo se jí brečet, ale věděla, že nemohla. Začala by totiž bobtnat a vypustila by kořínek. Takže se omezila jen na křik „Ještě ne! Moje děti ještě neměly být vysazeny! Tady na cestičce ne. Vždyť budou všem překážet. Proč se to stalo?“ a všichni koukali na zatlačené fazolky v zemi. Byl to obrázek hodný politování.

Pažitka koukala na karfiol, karfiol na pažitku, pažitka na Mrkef, Mrkef na pažitku, karfiol na Mrkef, Mrkef se nedíval, karfiol na něj vypláznul jazyk, Mrkef se díval na karfiol, pažitka plazila jazyk na Mrkef, Mrkef se otočil na pažitku, pažitka koukala na karfiol, karfiol na oba zaráz a to Mrkef i pažitku zaskočilo. Koukali takhle na sebe a Mrkef stále doufal, že existuje možnost, aby zůstali, aby nechodili pryč. Mrkef byl moc vtipná kořenová zelenina, ale sám být nemohl. Jeho vtip pozbýval grandióznosti bez přítomnosti těch, kteří by jeho vtip vyslechli, těch, kteří by se jeho vtipu zasmáli. A toho on se bál. Karfiol se nadechl a rozhodl se pronést vážnou řeč. Jenže když se nadechnete, máte větší sklon ke smíchu. A tak se stalo, že karfiol propukl v hurónský smích a Mrkef se začal smát s ním. Pažitka si jemně odkašlala, až se lekl i v houští schovaney hrášek. Karfiol se tedy již nenadechoval a rovnou spustil „Víš Mrkfi. Vidíme, že jsi vyjímečná zelenina a že děláš čest a radost každé kořenové zelenině, ale taky vidíme, že tvá mysl jest zastřena přílišným předávkováním dobrou náladou a proto my..“ a tu se odmlčel, protože přicházející dunění země náhle vystřídal příšerný řev přicházející odněkud z venku, pravděpodobně z křižovatky. Mrkfi zmizel jeho známý úsměv. Náhle se mu svraštělo obočí, pohodil natí do boku a s bolestí v očích povstal z kořene. Tu náhle se stalo něco, čemu by nikdy nikdo nevěřil. Mrkef udělal jen „Hihi“ a neuvěřitelným skokem přeskočil zídku své vilky i s dveřma a rozeběhl se směrem ke křižovatce. Cestou zachránil padající švestku, vyhnul malé brosvičce a pootočil její směr, aby nezapadla do krtkovy díry, podal malé petrželce balonek, pomocí salta se vyhoupl na pouliční lampu (růžičková kapusta) a svým ostřížím zrakem kouknul do dáli. Ihned mu bylo jasné co se na křižovatce stalo. Rozeběhl se směrem ke křižovatce. Věděl, že má málo času. Zbývaly dvě minuty do spuštění procesu zavlažování. Jestli k tomu dojde a on nestihne fazolky zachránít včas, bude vše ztraceno. Fazolky nabobtnají, pustí klíčky a vzejde z nich rostlinka. Zdejší půda je dobře hnojena a tak je otázka vzrůstu opravu otázkou chvilky. Mrkef běžel jako o svůj vlastní život. Cestou zastavil bandu zlé frakce hrášku, pomohl zatknout zloděje co okradl mladou okurku a zašlápl housenku, která ohrožovala zelí! Přesto stále běžel, jako mu běžel i čas. Utíkal a svůj běh ukončil mohutným skokem na délku osmi mrkví. To neuměl vážně nikdo. Leckterá kobylka by mu mohla takový skok závidět. Dopadl po svém skoku a hrdě se zabodl svým mohutným kořenem doprostřed křižovatky a na vteřinku dal na obdiv svou krásu a smyslně pohodil svou natí. Jedna mladá cibulka nevydržela tu krásu Mrkfe a s uvadlým „Ach“ se skácela na zem. Mrkfi to dodalo sebevědomí. Stále dokáže upoutat mladá dívčí srdce. To byl pocit, jež mu dodal další díl síly a kuráže. Vrhnul se k malým zatlačeným fazolkám. Nezaváhal ani na vteřinku. Kedlubny se valily cestičkou. Byl docela silný provoz. Mrkef však neustoupil ani o píďalku. Kedlubny byly vždycky škodolibé a tak s chutí narazily do Mrkfe, avšak bylo to jakoby narazily do zdi. S Mrkfí nehnuly ani kousek a Mrkef se ani neobtěžoval se otočit a jal se svým mohutným kořenem vyprošťovat fazolky ze země. Lup! A měl venku první. Ta ihned utíkala za svou maminkou a chvilku se spolu fazolili. Mrkef poskočil vedle a okamžitě dloubal druhou. Lup! Druhá byla na světě a tak to šlo dál. Třetí, čtvrtá, patá, šestá. „Mrkfi pozor! Už máš jen několik vteřin do závlahy!“, varoval ho Karfiol, který s pažitkou už také dorazili, aby byli svědky velkého hrdinství slavného Mrkfe. Mrkef nehleděl vpravo, vlevo, vyprošťoval fazolky, sedmá, osmá, čas se krátil, z Mrkfe lila mrkvica, Mrkef jistě trpěl, protože už měl docela odřený kořen, ale ani necekl. Beze smyslu, bez bázně a chuti cuknout zpět stále dobýval fazolky. Jedenáctá fazolka venku a poslední dvě vteřiny do spuštění závlahy. Děj se náhle odehrával zpomaleně. Mohli jsme pozorovat, která se karfiol snaží nenápadně podrbat na zadku, kterak cibulka pomrkává po Mrkfi, kterak Mrkef střídá svou mimiku ve tváři. Mohli jsme počítat pohyby kolibříkových křídel a do toho Mrkef vyprošťující poslední fazolku. Každá sekunda se táhnula pomaleji a pomaleji...

NULA. Čas vypršel a závlaha spustila. Mrkef vytahuje fazolku a první kapky vystřelují jako střely z mnoha kanónů do vzduchu ze zavlažovacích trysek. Mrkef hraje o každou tisícinu vteřiny a s rozdílem několika málo milimetrů před dopadem prvních kapek odevzdává poslední fazolku do rukou maminky Fazolky ukrytou v bezpečí pod listem květáku a sám pokleká uprostřed křižovatky a nechává na sebe dopadat životadárnou vláhu. Čas se rozjíždí a zase ubíhá normální rychlostí. Cibulky se všechny klátí k zemi se společným „Ach“ a všechna zelenina se slzou v oku tleská heroitskému výkonu zdatného Mrkfe. Mrkef klečí, nehýbe se a vypadá jako mrtef, když tu náhle vyskakuje vysoko do výšky a pod ním se prokutálí další meloun. Bylo to o vlásek a meloun by vrazil do Mrkfe a porazil by jej. Všichni tají dech a sledují to neuvěřitelné salto s piruetou, čtyřmi vruty a efektním dopadem a následným hurónským smíchem. Bylo to neuvěřitelné představení a všichni z toho měli krásný dojem. Cibulky střídavě upadávaly do mdlob a pažitka s karfiolem se rozhodli, že je čas se vrátit domů.

Malá pažitka a karfiol doprovodili Mrkef až k dveřím do jeho rezidence, poděkovali mu za to, co pro ně udělal a ujistili jej, že o něm budou vyprávět jen samé dobré věci. Ujistili jej, že zapomenou na tu drobnou příhodu s jeho abstinenčními příznaky, protože jak se sami dobře přesvědčili, byla to právě akce, která Mrkfi chyběla. Nic jiného, než pořádná akce, která by protáhla jeho ovadlé a smíchem zničené tělo. Mrkef se náhle cítil opět silný a svobodný. Poslal hrášek do háje a rozhodl se, že ukončí veškeré své mafiánské aktivity, neboť cítil, že jich již není třeba. Poděkoval oběma za návštěvu, která vrátila jeho životu smysl a krásu. Dal každému na cestu semínko mrkve a rozloučili se pěkně přátelsky, objali se a Mrkef zavřel dveře. Za nimi ještě notnou chvíli byl slyšet mohutný smích ďábelského Mrkfe. „Tak vidíš! Nakonec to nebylo tak strašný. Vlastně to byl i prima mrkváč!“, a bok sobě si po boku šli malá pažitka a karfiol jako kamarádská zelenina zpět domů. Ještě se na skok chtěli zastavit u patizonu na kus řeči, ale když přišli na místo, kde ještě nedávno byl, našli jen prázdné místo „Neh mě na pokoju. Dé ty pracky pryč. Nesahé na mě! Pusť mě ty zmetku jeden takové!“, slyšeli z dálky a viděli, kterak odchází člověk s patizonem v ruce. Nu což, tenhle to měl spočítaný. Usmáli se a vydali se na zbytek cesty, která k domovu krásně se line...

Sledujte další osudy našich mrkvových přátel online na pepul.cz, nebo si můžete na čísle 8 objednat celou sérii a dostanete tak komplet na který jistě budete hrdi a vaši přátelé vám jej budou po právu závidět. Když zavoláte do 20minut po přečtení, dostanete jako bonus – kuřácké pouzdro na mrkev! Neváhejte a telefonujte, faxujte a mejlujte, protože kdo netelefonuje, nefaxuje, nemejluje s námi, telefonuje, faxuje, mejluje proti nám! Buďte zdraví a ujíždějte na Mrkfi!